24.4. 2003 - 6.2. 2017

13. února 2017 v 12:36 | Therese |  Mysl
Nevím, jestli to má být nějaká zvrácená ironie osudu, ale ten nadpis posledního článku "Smutný kočičí život" jsem si měla ještě na chvíli schovat, ačkoliv je pravda, že k tomu, co se stalo jen pár dní po jeho zveřejnění, by pasovalo spíše "Smutná kočičí smrt".

Úspěšně jsem s předstihem složila všechny zkoušky, tak aby mi zbyly ještě dva týdny volna a já mohla jet lyžovat do Alp. Byla jsem šťastná, jak mi to všechno hezky vyšlo, zabalili jsme si, odjeli jsme a hned první den, co jsme byli pryč, nám ráno volal strejda, že našel našeho kocourka mrtvého na zápraží. Lyžovat jsme ten den nebyli.
Těžko říct s jistotou, jaká přesně byla příčina, ale podle všeho to vypadá, že jeho letní střet s autem ho dohnal v podobě plicní embolie. Utěšuju se aspoň tím, že to byla rychlá smrt a Maxíček byl na kocoura už stařeček, v dubnu by mu bylo čtrnáct let. Vím, že bych mu nemohla pomoct a zřejmě by se to stalo tak jako tak, i přesto jsem měla výčitky, že jsem tam nebyla s ním a místo toho si odjela někam do Rakouska. Brečela jsem, ale zároveň mi to přišlo neuvěřitelný. Ještě den předtím jsem ho při odjezdu hladila a máma mu říkala, ať tentokrát nevyvádí žádný blbosti. To auto ho totiž srazilo, když jsme byli v létě v Itálii. Je to skoro jako by to ty dovolené přitahovaly. Přesto v létě přežil jen s dopomocí kortikoidů a antibiotik. Dokonce se mu po několika týdnech podařilo rozhýbat zadní nohu, která mu ochrnula, ačkoliv se to nevrátilo do úplně původního stavu. Byli jsme šťastní, jak se to spravilo a ještě nedávno jsme říkali, jak vypadá dobře, na to kolik mu je let a čím si prošel. A pak ho jen o pár měsíců později dostane kus urvaný sražený krve.
Nejsem si úplně jistá, proč to sem vlastně píšu, ale cítím, že to ze sebe musím nějak dostat. Přeci jen mě doprovázel dvě třetiny mého života a asi ještě bude nějakou dobu trvat, než přestanu čekat, kdy mi zamňouká za dveřmi, že chce dovnitř.





 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 13. února 2017 v 14:40 | Reagovat

To je mi moc líto... :-(

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 13. února 2017 v 18:00 | Reagovat

To mě moc mrzí, ty snímky jsou nádherné, mají duši...

3 m. m. | E-mail | Web | 14. února 2017 v 13:35 | Reagovat

Cítím s tebou. Máma dneska jela na veterinu uspat naši nejmladší kočku, nebyl jí ani rok a půl. Nějakej pitomej zmutovanej gen, není na to léčba. Je to na pytel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama