Vampire: The Masquerade - Bloodlines

2. ledna 2017 v 21:59 | Therese |  Recenze

Vampire: The Masquerade - Bloodlines, RPG hra z roku 2004 založená na stolní, lépe řečeno papírové hře, na kterou jsem narazila víceméně náhodou na Steamu. Byla ve velké slevě, recenze byly dobré a navíc upíři, že. Dlouho mi pak ležela v knihovně, částečně i proto, že bez patche je prakticky nehratelná. Když jsem ji ale jednoho dne konečně zapnula, naprosto mě pohltila.

Hra začíná vaší nedobrovolnou přeměnou na upíra (aneb kdo by byl řekl, že vlézt do postele s tím divným chlápkem/ženskou s podezřele dlouhými špičáky, je špatný nápad) a dřív než si stačíte uvědomit, co se to vlastně děje, vtrhnou k vám další krvesajové a odvedou vás oba před soud. Vaše přeměna totiž nebyla nikým schválena a princ LaCroix za to nechá vašeho stvořitele popravit, Zdá se, že stejný osud čeká i vás, zastane se vás ale Nines Rodriguez, ušetří vás a tímto se stáváte takovou holkou /klukem pro všechno, jak už to v RPGéčkách bývá.

Jak se ukazuje upíří komunita není vůbec jednotná a v Los Angels, kde se příběh odehrává, o moc nad městem usilují hned čtyři skupiny: Camarilla - momentálně u moci a vede je již zmiňovaný princ LaCroix, Anarchisti - kteří brojí proti Camarille a jejím upjatým pravidlům, bojují za svobodu upírů a jejich napsaným vůdcem je Nines Rodriguez, Sabbat - známý zejména svým naprostým odklonem od lidství a nesmírnou brutalitou, a konečně Kuei-jin - zvláštní rasa upírů pocházející z Asie v čele s Ming Xiao.
Aby toho nebylo málo upíři se také dělí do různých klanů podle svých stvořitelů. Na začátku hry máte možnost zvolit si ze sedmi základních s tím, že se ještě můžete rozhodnout, zda preferujete ženu, či muže. Trochu mě mrzelo, že svoji postavu nemůžete nijak upravit, ale člověk holt nemůže mít všechno. Každý klan se liší svým smýšlením, má jiné přednosti a slabiny, jiné možnosti v rozhovorech a pro vás rozhodně nejzajímavější různé schopnosti, které budete moct používat a vylepšovat. A co navíc, ostatní postavy na vás i podle vaší příslušnosti ke klanu reagují.




Hru jsem dohrála dvakrát jednou jako Tremere, podruhé jako Malkavian a byla jsem nadšená z toho, jak Malkaviani, kteří jsou známí svým šílenstvím, ve kterém jsou ale překvapivě schopní odhalit některé věci dřív, než všichni ostatní, mají změněné veškeré dialogy, lidé v televizi mluví přímo k nim nebo se můžou pohádat s dopravní značkou. Snad bych jen doporučila abyste pokud možno poprvé nehráli za Malkaviana, ony jsou ty jejich odpovědi někdy natolik matoucí, že se vám snadno může stát, že někomu řeknete něco, co jste zrovna nechtěli, když nevíte, jak se bude příběh odvíjet dál.


No dobrá, teď jste silný nesmrtelný upír, dali vám malý byt v Santa Monice a všichni po vás najednou něco chtějí, protože sami si to evidentně zajistit nedokážou. A tak běháte plníte úkol sem, úkol tam, seznamujete se s dalšími svého druhu i obyčejnými smrtelníky a každý z nich se vás snaží přetáhnout na svoji stranu.
Je jen na vás jakým stylem budete chtít hrát, jestli budete radši nenápadně nepozorovaně klouzat ve stínech a ne všechny spory hned řešit hrubou silou, nebo naběhnout na všechny s brokovnicí a do jednoho je pozabíjet.
K tomu všemu ale potřebujete něco umět. Za každý splněný úkol dostanete určitý počet bodů a ty pak můžete utrácet za vylepšování svých schopností. Zbraně, amulety, oblečení a další vybavení si můžete koupit, najít nebo od někoho dostat. Pokud chcete využívat svých speciálních upírských schopnosti (a věřte mi, že chcete), bez krve to nejde, koneckonců jste upíři. Ale pozor, nemůžete jen tak na někoho skočit na ulici. V upírském světě totiž platí jistá pravidla a to nejdůležitější z nich je neprozradit se smrtelníkům. Pokud porušíte tuto takzvanou The Masquerade pětkrát (česky Maškarádu, ale prosím, nenuťte mě to používat, je to hrozný slovo), hra pro vás končí. Není ani radno zabíjet nevinné lidi, s každým prohřeškem ztrácíte část své lidskosti a pokud ztratíte všechnu, stává se vaše postava neovladatelnou a může sama napadat všechny okolo, aniž byste chtěli.


Pokud bych měla vyšvihnout jednu věc, která mi na Bloodlines opravdu učarovala, je to atmosféra. Nevím čím to je, grafika není z dnešního pohledu žádná sláva. Možná zajímavé lokace? Postavy? Nebo neoddiskutovatelně boží soundtrack?
Prostředí se vystřídá opravdu hodně přes honosné vily, hotely, nejrůznější kluby, muzeum, loď až po kanály, z nichž některé svou bizarností opravdu lahodily mému malému zvrácenému očku a není divu, že mezi má oblíbená místa patří podivná vila regenta Malkavianů (protože, co jiného od nich čekat), ještě podivnější a podstatně nechutnější dům v Hollywoodu přecpaný výrobky z lidských těl a podzemní městečko, které obývají Nosferatu.
Z postav pak mými jednoznačnými favoritkami jsou sestry Jeanette a Therese Voerman. Jejich charaktery jsou úžasné a jejich příběh ještě úžasňoucnější, ale nemůžu vám ho tady vykvákat, abyste nepřišli o to překvapení. Kromě toho, pokud jste o Bloodlines už někdy něco slyšeli a viděli jste nějaké obrázky, nepochybně jste viděli i Jeanette - ta blondýna s dvěma culíky a spíš odhalující než zahalující bílou košilí? Jo, tak to je ona.
A soundtrack... ten snad ani nemá smysl nějak komentovat. Při instrumentálních skladbách jsem se navykla učit se a díky těm zpívaným jsem objevila několik interpretů, od kterých si dneska těch písniček pustím i víc.

Tiamat - Cain


Jednou ze slabých stránek hry jsou souboje, na čemž se patrně shoduje většina fanoušků. Ano, sice to není primárně nějaká akční střílečka, ale když střílíte na nepřítele a on mu ten život pořád nějak nechce ubývat, dokáže to naštvat, což je ostatně jeden z důvodů, proč jsem dávala přednost noži. Nevím, jestli to byl jen můj dojem, ale měla jsem pocit, že v souboji na blízko to jde líp.

Zkrátka a dobře, běžte a zahrajte si to. Deset z deseti naprosto nezaujatých blogerek doporučuje.
 


Komentáře

1 Nemessis Nemessis | Web | 2. ledna 2017 v 22:29 | Reagovat

to vypadá lákavě

2 Shō Shō | E-mail | Web | 22. února 2017 v 6:58 | Reagovat

Zdravím ,

VtMB, jsem hrál před dávným časem, kdy zem byla ještě placatá a čísla po dvoutisícovce nebyla dvouciferná. Po přečtení této recenze sem na to však zase dostal chuť.

Hru sem hrál víc než dvakrát ale nejlepší vzpomínky mám pro klan Gangrel. Jejich magie pro mne byla úžasnou podívanou. Hlavně někde v počátečních videích, když ten jeden přerostlý ochránce vyvolal tři astrální vlky. ^^
Ventrue však také nebyly špatní. Líbilo  se mi, že nemůžu sát ze všech. Nejlepší bylo, když sem na tuto drobnost pozapomněl a v kanálech chytal krysy, za což se mi upír odvděčil tím, že hodil šavli. xD

Jeanette a Therese.. Ach, dalo by se zde hodit tolik spoilerů, ale nebudu ostatním kazit zábavu. Musím však s tebou souhlasit. Jejich charaktery jsou excelentní. x3

Závěrem tedy díky za obnovení vzpomínek k této hře, kterou si v nejbližším čase opět zahraji. ^^

3 Therese Therese | Web | 24. února 2017 v 20:38 | Reagovat

[2]: Jsem ráda, že ta recenze k něčemu byla :-D
Mě vždycky tak nějak nejvíc táhli ti Malkaviani, už jen proto, že Jeanette a Therese k nim patří a strašně se mi líbila ta vila regenta Malkavianů. Kromě těch dvou zmiňovaných v článku, mě ještě docela láká klan Toreador a Nosferatu, i když si nejsem jistá, že bych byla schopná se celou hru plazit kanálama, vždycky se tam ztratím :-D

4 Shō Shō | E-mail | Web | 25. února 2017 v 8:51 | Reagovat

[3]: Nosferatu.. No, musí se nechat, že klan zní zajímavě a určitě by to byl velký zátah pro nervy, ale právě ty kanály. Jeden se tam ztrácí i s normální postavou při občasných návštěvách... Jenomže být tam pořád? Chodit tam pořád a neztrácet se co pět minut... xD Jestli to někdo na světě dokáže, bude pro mě bůh, jelikož to se nedá. xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama