Červen 2016

Konečně volno

29. června 2016 v 17:28 | Therese |  Mysl

Takže... asi mi už opravdu definitivně začaly dlouho očekávané tříměsíční prázdniny.
V pondělí jsem dodělala poslední zkoušku a zdá se, že jsem tedy oficiálně postoupila do třeťáku. Zatím z toho ale nějak moc velkou radost nemám. Mému mozku to totiž pořád jaksi nedochází a jediné, co vítá, je fakt, že se můžu konečně dosyta vyspat. Psychicky si totiž připadám, jako kdyby mě někdo přejel parním válcem a pak to pro jistotu vzal ještě jednou, abych byla hezky uhlazená. Ani se není čemu divit, učím se vlastně kontinuálně už od poloviny dubna a v posledním měsíci se to akorát vystupňovalo do stádia, kdy i návštěva supermarketu se změnila na slavnostní událost.
Na vtíravý dotaz některých lidí: "A ty máš jako jen tři zkoušky? To přece nemůže být tak hrozný!" jsem v reakci postupně přecházela od hysterické po flegmatickou, ostatně jako celým zkouškovým. Někomu prostě nevysvětlíte, že celou fyziologii si fakt do hlavy za týden nenalejete, a když jsem navíc prozradila, že jsem se na tu zkoušku při škole učila téměř měsíc a půl, abych mohla jít hned na první termín, protože jinak bych neměla moc dobré vyhlídky na to, zakončit tenhle semestr v červnu, setkávala jsem se vesměs s nechápavými a podezíravými výrazy. Ono nemá cenu se moc hádat, protože vám stejně vysvětlí, že to vlastně až tak těžké nemáte a tolik se na to přece učit nemusíte, protože oni se na zkoušku naučí klidně za dva dny, a stejně nakonec dostanete jedničku, tak jaképak copak. Čest výjimkám, které nejlépe vůbec nemají potřebu se o tomhle bavit. Jsem jedině ráda, že doma tohle neslýchám, protože oba rodiče vědí, o čem mluvím, a ani mi moc nenadávají, když pak o zkouškovém otravuju domácnost s tím, že už se nechci učit.

A co budu dělat o prázdniny?
Plány mám víceméně takové povrchní, spousta nápadů je ještě ve fázi skutečně jen teoretických plánů a uvidím, co nakonec vyjde a co ne. To jediné jisté jsou dva týdny v Toskánsku a praxe, plus obvyklé prázdninové dohánění čtení knih, hraní her, psaní a zezačátku taky spánkového deficitu.
Takže nebojte, žiju (pokud to tu vůbec někdo pravidelně čte) a doufám, že se teď budu ozývat častěji. Nějaké nápady na články by byly a koneckonců, mám na to celé tři měsíce.

Odcházím regenerovat...