Knižní kukátko V

18. března 2016 v 10:39 | Therese |  Recenze


Cesta - Cormac McCarthy
Cesta je možná tenká knížka, obraz otce se synem táhnoucími se s nákupním vozíkem zdevastovanou vylidněnou zemí, mi už ale nikdo z hlavy nevymaže. Děj tu nenajdete prakticky žádný, jde jen o přežití. Najít jídlo, úkryt, ošetřit si zranění, vyhnout se nebezpečí a zjišťovat, zda zbyla ještě nějaká lidskost ve světě bez lidí. Nedozvíme se, ani jaká katastrofa svět postihla, ani příliš detailních informací o postavách.
Kniha není členěná na kapitoly, jedná se o souvislý text plný krátkých vět, bez jediné přímé řeči. Chvíli mi trvalo, než jsem si na tenhle styl psaní zvykla, musím ale uznat že k oné postapokalyptické tématice mi vlastně nakonec seděla a i s několika měsíčním odstupem si živě vybavuju pocit, který jsem při čtení zažívala.
Nemyslím si, že to je kniha pro každého. Buď vám to něco dá, nebo to odsoudíte jako neskutečně nudný brak.




Paní Bovaryová - Gustave Flaubert
Patrně každý, kdo odmaturoval z češtiny, o téhle knize v souvislosti s povinnou četbou určitě slyšel. A protože zřejmě patřím mezi tu divnou menšinu, která už na střední brala seznam četby k maturitě spíš jako inspiraci, dostala jsem se k Paní Bovaryové až teď.
Jako téměř u všech děl z období realismu mi chvíli trvalo, než jsem se do knihy začetla, jednak sáhodlouhé popisy tu jsou naprostou povinností, a pak jsem se taky nějaký čas aklimatizovala na Flaubertův styl psaní. Těsně předtím jsem dočetla Fangirl, takže to byl skok opravdu obrovský.
Konečně jsem pochopila, proč jsou Emma Bovaryová a Anna Kareninová tak často porovnávány, jejich osud je opravdu hodně podobný, ačkoliv na poli sympatií u mě na plné čáře vyhrála Anna Kareninová. Nutno ovšem uznat, že Flaubertovi se evidentně podařilo v Emmě zobrazit přesně to, co chtěl. Emma byla nenapravitelný snílek. K její smůle, ale nechtěla zůstat jen u toho snění. Jako poměrně mladá se vdala za lékaře Bovaryho, milujícího, mírného nicméně taky poněkud nudného muže. Brzy po svatbě zjistila, že jí manželství nepřínáší to, co si představovala. Chtěla vzrušení, vášeň, romantiku a přepychový život, ničeho z toho se jí ale nedostávalo. A tak si našla milence. Ne jen jednoho. Asi si umíte představit, že to nedopadlo dobře.
Ačkoliv jsem postavu Emmy neměla příliš ráda, přeci jen patří mezi jedny z těch, které ve mně nějakým způsobem zůstaly. Hlavně z konce knihy, kdy byly všechny její povahové rysy v zoufalství vyhnány do neskutečných extrémů.


Kavárnička v Kábulu - Deborah Rodriguez
Hezká knížka.
Upřímně nevím, jak jinak tuhle knihu vystihnout. Sáhla jsem po ní víceméně jen kvůli reklamě, která ji byla udělaná. Říkala jsem si, že by to třeba mohlo být osvěžující přečíst si příběh z jiného prostředí, než na jaké jsem v knihách normálně zvyklá. Pro mě to byl ale průměr. Ničím nevynikající, ničím neprovokující šedý průměr s průměrnými postavami. Když jsem se s časovým odstupem snažila vzpomenout si na nějaké detaily, nenašla jsem v hlavě vůbec nic. Ani jméno hlavní hrdinky. V paměti mi uvízl jediný charakter, Haladžán, která dle mého byla zřejmě jediná postava s trochu propracovanějším příběhem na pozadí.
Kávarničku v Kábulu si dokážu představit jako příjemný doprovod na válení se v horku na pláži se zmrzlinou po ruce. Příběh pěti naprosto rozdílných žen, které spojuje právě ona kavárnička, s ne úplným happy endem, ale stále poměrně šťastným zakončením, se mi k tomu hodí.


Pýthiiny rady - Erik Axl Sund
Závěrečný díl detektivní trilogie o Victorii Bergmanové mě... no, trochu zklamal. Ne, že bych to brala jako nějakou velkou katastrofu, ale čekala jsem nějaké velkolepější finále. Ale to je tak skoro vždycky, když má člověk nějaká očekávání.
Co mi vadilo tady i u druhého dílu, je fakt, že tu není žádné shrnutí předchozích událostí, takže jsem se ze začátku vždycky ztrácela a snažila se vzpomenout si, kdo co komu udělal, ke komu patřil, proč se tak chová atd. Chápu, že to není problém autora, ale myslím, že by tím ušetřili spoustě čtenářů chvíle tápání a marného vzpomínání.
Kniha je opět velice svižně napsaná, čte se to pomalu samo a jako v předchozích dílech mezi moje nejoblíbenější kapitoly patřily ty vyprávěné z pohledu Victorie, která je patrně nejpropracovanější a nejzáhadnější postavou celé trilogie, což se rozumí samo sebou, vzhledem k tomu, že se téměř celý děj odvíjí od událostí, které nějak souvisí s jejím životem, ať už přítomným nebo minulým. Obávám se, že víc k tomu říct nemůžu, protože bych vás jinak chtě nechtě vyspoilerovala, každopádně celou trilogii doporučuji.
Jen neberte příliš vážně ty přehánějící popisky na přebalu, jak je to "jen pro silné povahy" apod. Jistě, ta témata provázející celý příběh rozhodně nejsou pěkná, ale myslím, že v dnešní době, kdy se to v televizi hemží nejrůznějšími Kriminálkami Miami, Las Vegas a bůhví odkud ještě, nepůsobí to rozhodně nijak průlomově a dekadentně.


Smrtící žár - Patricia Briggs
Ve čtvrtém díle série Alfa a Omega se vlkodlačí pár, Anna a její manžel Charles, vydávají na nevinnou dovolenou na ranč Charlesových přátel. Všechno se ale zvrhne, když zjistí, že místní děti ohrožuje nebezpečný fae, který má děti rád, zejména pak k jídlu, a zanechává po nich rodičům pouhé nepovedené kopie.
No... námět to byl poměrně zajímavý a určitě by se z něj dalo vytřískat mnohem víc, než se Patricii Briggs podařilo. Navíc byl naprosto zabitý plochostí téměř všech postav, která se dle mého díl od dílu zvětšuje a zvětšuje. Přišlo mi, že v prvním díle se všichni někam posunuli, měli svoje chyby a pochybnosti a bylo to fajn. Nevím, jestli jsem už jen natolik náročná, ale tady byli všichni tak dokonalí, chytří a uvědomělí, až jsem z toho dostávala tik do oka. Zejména hlavní hrdinka Anna, kterou jsem původně měla ráda, mi teď připadá trochu jako Brouk Pytlík v sukních.
Jako nenáročná oddechovka na večerní čtení před spaním je to fajn, styl psaní je příjemný a hezky se to čte, nic jiného bych v tom ale nehledala. Upřímně, po téhle knize jsem sáhla spíš tak ze setrvačnosti, protože jsem přelouskala už všechny předešlé díly a chtěla jsem vědět, co bude dál. Je mi to trochu líto, myslím, že ta kniha měla daleko větší potenciál, a kdyby byla o trochu víc zaměřená na rozvoj postav (nepotřebuju nic hlubokého, vlastně jakýkoliv posun by byl dostačující) a vývoj příběhu, než na to kdo komu udílí nějakou dobrou radu, mohlo to být mnohem lepší.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama