Jak se dělá (nejenom) zkouška z biochemie

21. ledna 2016 v 21:20 | Therese |  Mysl
  1. Je večer před zkouškou a začínám být krajně nervózní. Vím, že na biochemii pohořela spousta lidí, spousta jich kvůli ní byla v meziročníku a spousta na ni i skončila definitivně.
  2. Čistím si zuby, a protože mě nebaví u toho stát, šourám se do pokoje si sednout na židli. Po očku pokukuju po metabolismu glycinu a spolubydlící se na mě mračí a posílá mě zpátky do koupelny, že moc dobře vidí, co tam dělám. Naštěstí se mi daří odvést pozornost od mého učení debatou na téma celer a jeho vlastnosti, výhody a nevýhody a vyhnu se tak vyhoštění.
  3. Okolo desáté večer už jen sedím, dívám se z okna a přemýšlím o tom, jak to bude super za 24 hodin, až to budu mít hotové. Anebo taky jak moc to bude depresivní, když ne.
  4. Usínám poměrně rychle, spánkový deficit se projevuje. V půl šesté ráno jsem už ale vzhůru, zírám do stropu a odměřuju čas.
  5. V půl sedmé mi zvoní budík a já vylézám z postele pravou nohou napřed. Snídám své šťastné zkouškové cereálie, beru si na sebe svoje šťastné spodní prádlo, šťastné šaty, šťastné náušnice a do tašky pro jistotu přibaluji svou šťastnou plyšovou mini želvu Leiu. Spolubydlící mi přeje hodně štěstí a vyráží za vaginami (má teď gynekologii, pokud by se tu někdo z vás snad chtěl pohoršovat). Na semaforu naproti koleji svítí zelená, takže můžu v klidu vyrazit i já. Před odjezdem z domova mi babička udělala na čelo křížek a rodiče vytáhli šuplíky pro štěstí. S osudem si rozhodně nezahrávám.
  6. To nás na dnešní termín vážně dorazilo jen pět? Nemluvě o tom, že dva z nich jsou už na druhém pokusu. Kdyby to udělali napoprvé, tak bychom tu byli jen tři?
  7. V 7:30 dostávám do rukou test. Čtu si první otázku. Nevím. To nám to hezky začíná.
  8. Po půlhodině ten proklatý papír odevzdávám a i se zbylými čtyřmi spolužáky se přesunujeme na ústav, kde se koná ústní část. Na kolej se už totiž nikdo z nás vracet nechce, i když se začíná zkoušet až od jedenácti a to ještě před námi měli přednost zahraniční studenti.
  9. Sesedneme se k jednomu stolu, každý vytáhne své poznámky hrající všemi barvami (aneb zvýrazňovače - základ každého úspěšného studia) a opakujeme si. Je děsivé, kolik nových informací, které bych ke zkoušce měla umět, jsem se za těch pár hodinek dozvěděla.
  10. Když usoudíme, že kolem nás už prošlo ven dost schlíple vypadajících zahraničních studentů, přesouváme se o dvě patra výš, kde se zkouší. Je až neuvěřitelné, jakou tachykardii dokáže způsobit pár schodů. Nemluvě o tom, že nás všechny začíná nepříjemně tlačit močový měchýř. Ten zatracený kortisol... (jak že je ten jeho vzoreček?)
  11. Okolo dvanácté si mě volá laborantka, že můžu jít na praktickou část. Vytáhnu si funkční zkoušky ledvin a laktátdehydrogenasu, evidentně mám dneska šťastnou ruku a tiše doufám, že mi to vydrží i na další kolo.
  12. Naivně jsem se domnívala, že po praktikách budu mít třeba čas se najíst a něco si v rychlosti zopakovat. Haha. Nejsem venku ani pět minut, když mě volají zpátky na potítko.
  13. Hurá! Šťastná ruka mi zůstala! Ne že by ta čtyřkombinace byla úplně ideální, ale není mezi nimi ani jedna z otázek, které mě strašily ve snech. Sebevědomě začínám rozkreslovat schéma metabolismu fenylalaninu a tyrosinu.
  14. Začínám zjišťovat, že toho v hlavě asi nemám tolik, kolik jsem si původně myslela a nervózně okusuju propisku. Naštěstí mám času víc než dost.
  15. Čekám skoro tři hodiny, než se dostanu na řadu. Už netuším, co mám dělat. Poslouchám zkoušení a přemýšlím o tom, proč se musíme na zkoušku tak vystrojit, když všechny ty krásné šaty, košile a saka nakonec zmácháme vlastním potem natolik, že pak vypadáme jako bychom právě doběhli maraton. To označení potítko je opravdu víc než přiléhavé. Žaludek se kroutí hladem a mám pocit, že mi brzo praskne močák.
  16. Konečně! Po tak dlouhé době je mi už celkem jedno, jak ta zkouška dopadne, hlavně aby už to bylo za mnou. Sedám si ke zkoušejícímu a snažím se vsugerovat si, že je to hodný pohádkový dědeček, se kterým jsem si přišla jen tak popovídat. Zatím mi tahle strategie vždycky pomohla.
  17. Nesouvisle žvaním cosi o enzymech katalyzujících degradaci katecholaminů a snažím se předstírat, že tomu rozumím, zatímco onen pohádkový dědeček se probírá mojí přípravou, aby se mohl doptat na věci, které tam nemám.
  18. Zrovna jsem uprostřed odpovědi, když bere do ruky jedno z razítek, na kterých má předepsané známky a něco tiskne do indexu. Na chvilku se zarazím a natahuju krk, abych viděla, co je tam napsáno. Pak se zase rychle vzpamatuju. Zdá se, že by chtěl slyšet i tu druhou polovinu věty.
  19. Hned jak mě propustí, chmatám po indexu a listuji. Velmi dobře! Na to že jsem byla vnitřně smířená nejlépe s céčkem, hůře pak s vyhazovem, to bylo nesmírně potěšující.
  20. Jsou skoro čtyři, když vyrazím z ústavu jako žíznivá čára a kdybych nebyla za celý ten den tak psychicky vyčerpaná, určitě bych si i radostně poskočila.

 


Komentáře

1 Olivka Olivka | Web | 21. ledna 2016 v 23:31 | Reagovat

Gratuluju!
U mě biochemka patří pradávné minulosti a je jen málo věcí, co si z toho pamatuju (a to ještě spíš jen v tom smyslu, že jsem se o něčem takovém učila, žádnou dráhu už bych nedala :D )

2 heriette heriette | Web | 22. ledna 2016 v 0:43 | Reagovat

Taktéž gratuluji. :) A také se pokouším tvářit, že jsem si se zkoušejícím přišla popovídat, ale obvykle mi to vydrží jen do chvíle, kdy zavolají mé jméno. Pak nade mnou převezme vládu nervozita a všechno jde do kelu. Ale popravdě se mi trochu stýská po biochemii, mám pocit, že tam šlo více věcí prachobyčejně odvodit. Momentálně drtím anatomii a přijde mi to jako čím dál větší zlo.

3 Antea Antea | Web | 22. ledna 2016 v 8:41 | Reagovat

Gratulace :-) Mě čeká v pondělí také zásadní zkouška a už teď z ní mám kopřivku, je to můj poslední pokus... :-(

4 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 22. ledna 2016 v 12:17 | Reagovat

Gratulace... kéž by to mělo takový dobrý konec vždy.. bojím se že můj konec dobrý nebude i když mě to čeká za hodně hodně dlouhou dobu

5 Lyra Lyra | E-mail | Web | 23. ledna 2016 v 20:54 | Reagovat

Zní to jako ten nejnapínavější román, ale hlavně, že to dobře dopadlo! Musela jsi být velmi nervózní, ale myslím, že vzhledem k tomu, jaký vtipný článek díky tvé nervozitě vznikl, to za to snad i stálo. :D A gratuluji k úspěšnému složení zkoušky.

6 Zuza Zuza | Web | 26. ledna 2016 v 15:01 | Reagovat

Gratuluju!
A 7:30?! U nás jsou vyučující naštěstí šetrní a zkoušky bývaj nejdřív od 9

7 Tlapka Tlapka | E-mail | Web | 8. února 2016 v 10:26 | Reagovat

Gratuluju! :) Výpis šťastných pojistek mě pobavil, v tom se úplně vidím. :D Nejsme pověrčiví, ale proč pokoušet štěstí, že? Jenom dodržujeme osvědčené postupy! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama