Čistá stránka, čistý štít

18. dubna 2015 v 23:32 | Therese |  Mysl
Dlouho jsem si říkala, že když už jsem i na svém starém blogu měla v titulku onu větu: "We're all mad here...", možná by stálo za to, abych tu Alenku nějak promítla i do designu blogu. Takže držte si klobouky, závratnou rychlostí se přibližuju něčemu, o čem se domnívám, že udělám, až se naštvu, že žádný vzhled není dostatečně správný - čistě bílé stránce.

Minulou sobotu večer jsem byla s jedním kamarádem v čajovně. Neviděli jsme se už od listopadu, kdy jsme spolu ani pořádně nemluvili, takže jsme si měli co povyprávět.
Nad něčím jsem se zarazila. Povídali jsme si zrovna o letech na gymplu, když si postěžoval, že to je stejně na nic, když se s přestupem na vysokou, do jiného kolektivu, do jiného města, naše osobnost a image, kterou jsme si po celých osm let na gymnáziu budovali, najednou rozplyne.
Nesouhlasila jsem. Nešlo to. Mně to totiž naopak ohromně vyhovovalo. Začít znovu, s čistým štítem, bez toho aniž by o mně kdokoliv něco věděl.
Během těch osmi let, tedy v době mého dospívání, jsem si prošla různými... obdobími. Asi tak jako většina lidí. Akorát že já jsem to brala svým introvertním způsobem, tedy ne ožíračkami každý pátek jako někteří. Ne že bych o tom vykládala lidem na potkání, ale moje smýšlení ovlivnilo moje chování a tím i působení na ostatní. Připočtěte si k tomu moje, pro většinu, zvláštní zájmy a trochu odlišný styl ať už v myšlení nebo oblékání a musí vám být jasné, že jsem nikdy žádnou extra oblíbenkyní nebyla. Měla jsem pár kamarádů (a stále je mám), se kterými jsem si rozuměla a bylo mi s nimi fajn, i když ve větších skupinách jsem stejně měla pořád pocit, že jsem jen páté kolo u vozu. Když se na to zpětně dívám, spoustu věcí bych teď udělala jinak. Za něco bych si nejradši nafackovala. I když jsem si některé ty věci uvědomovala už ke konci svých studií na střední škole a snažila jsem se s nimi něco dělat, moc to nešlo, protože ostatní mě už zkrátka měli někde zaškatulkovanou a věřte mi, že dostat se z těch škatulek je běh na dlouhou trať.
Proto jsem byla ráda, že jsem dostala "druhou šanci" být někým, kým chci být a musím říct, že se cítím o hodně líp. Abychom zůstali u té Alenky, připadám si mnohem víc svoucnější než dřív. Ne, že bych se snad snažila změnit svoji osobnost nebo něco takového, na to mám svoje trochu podivínské já až moc ráda. Jak jsem ale zjistila, někdy dokáže jen jiný, pokud možno správný přístup k věci dělat zázraky.

Dobrá, odlehčeme trochu téma. Ve čtvrtek jsem šla po testu z anatomie na procházku, dokud bylo ještě hezky a cestou jsem se stihla stavit v obchodě a odměnit se, ačkoliv stále nemám tušení, zda jsem to dala. Odměna je ale zkrátka důležitá, takže jsem trošku provětrala svoji peněženku a najednou mě myšlenky na to zda jsem si opravdu vzpomněla na všechny siny od sinus durae matris, nějak přešly.

V pátek mi ujel autobus domů. Ne že by to byla moje chyba, ale první autobus, kterým se dostávám do Prahy, měl zpoždění a bylo mi jasné, že na druhou stranu města se za půl hodiny nedostanu, ani kdybych se rozkrájela, tak jsem si zalezla do obchodního centra, které je hned vedle nádraží, že se aspoň najím, protože nestíhám obědy a v pět odpoledne jsem už přeci jen měla hlad. Docela mě pobavilo, jak u podniků typu KFC a McDonald's byly dlouhé fronty lidí, zato u bagetérie, kam jsem zamířila já, nebylo ani živáčka a pán za kasou vypadal vyloženě nadšeně, že má co na práci. Sice jsem nebyla unešená z toho, že domů dorazím až někdy okolo čtvrt na devět, na druhou stranu mi aspoň v autobuse z Prahy nekručelo v žaludku a mohla jsem vyjet metrem ze Zličína s předstihem, abych se nemusela nervovat z toho, jestli ten spoj na poslední chvíli neprošvihnu.

A dneska jsme nejdřív jeli k babičce na oběd a pak poměrně neplánovaně do kina. Na Ovečku Shaun ve filmu. *někdo, komu bude ani ne za měsíc 21 let si v pozadí tiše odkašlává* Šli jsme tam s mým jedenáctiletým bratrem, takže jsme se nemuseli ani tolik stydět. Beztak mívám pocit, že když se jdu takhle někam kulturně vyžít, vždycky bývám věkově na jednom z konců Gaussovy křivky.
Nemůžu za to, že pohádky o ovečce Shaun jsou prostě super (kdo je nezná, tak se povinně podívejte). Myslím, že v porovnání s některými snímky, které se teď dostávají na svět, by se to dalo považovat za mistrovské dílo. No, v porovnání s většinou moderních pohádek určitě. Ke konci jsem se dokonce málem rozbrečela, ale já jsem dobře známá tím, že jsem schopná se rozeřvat téměř u čehokoliv. Mívám totiž strašné tendence vciťovat se do postav a všechno s nimi prožívat.

Zkrátka a dobře, poslední dva dny by se daly bez problému shrnout do tohoto gifu.
A je mi naprosto jasné, že toho budu hořce litovat, až se budu prokousávat periferním nervovým systémem.

 


Komentáře

1 Vikomt Vikomt | Web | 19. dubna 2015 v 8:52 | Reagovat

Hm, takže Futrovák. :D

2 Olivka Olivka | Web | 19. dubna 2015 v 9:19 | Reagovat

Shaun je skvělá!
Včera večer jsem si šla lehnout a říkám si, co že to je vlastně za den a kam sakra zmizel pátek?! Celá ta situace z obrázku mi je celkem povědomá... na druhou stranu si člověk taky potřebuje čas od času pořádně odpočinout ;-)

3 Opti-Mystique Opti-Mystique | Web | 19. dubna 2015 v 9:38 | Reagovat

Já jsem k vysoké škole přistupovala úplně stejně jako ty - možnost začít znovu, na nové škole, v novém městě, mezi novými lidmi. Né, že bych si na gymplu udělala ostudu, průšvihy nebo byla nějak nenáviděná... ale možnost začít s čistým štítem, přesně jak píšeš, jsem uvítala s velkým nadšením, ňach!

4 coretvasa coretvasa | 19. dubna 2015 v 9:43 | Reagovat

Veľmi ma teší, že si schopná svoju introvertnú povahu brať ako niečo čo je tvoje. A hlavne sa nesnažiť byť niečo čo nie si. Je to veľmi dôležité pre duševnú pohodu a zdravý život.

Držím palce pri štúdiu medicíny!

P.S. Na Ovečku sa chystám už dlhší čas, ale stále nie a nie sa odhodlať (-:

5 Cleo Cleo | Web | 19. dubna 2015 v 18:33 | Reagovat

Ten gif vypovídá o všech mých dnech. :D

6 lady Lianna Ellusive lady Lianna Ellusive | Web | 19. dubna 2015 v 18:36 | Reagovat

Já zas byla se sestrou na Čarovném lese. A vyhlédly jsme si tam další film - Mimoně, ty zelené skákající Tic Tacy:-). Někdy je fajn hrát si na mimoně:-).

7 Therese Therese | Web | 19. dubna 2015 v 20:28 | Reagovat

[2]: Taky si to tím vždycky omlouvám, že přece nemůžu být pořád jen u stolu s učebnicí, ne že bych si to ale později někdy nevyčítala :-D

[3]: Sláva, nejsem jediná, kdo to cítí zrovna takhle! :-D

[4]: Určitě se odhodlej, na chvilkové vypnutí a zasmátí je to super :-D

[6]: Čarovný les bych taky chtěla někdy zhlédnout... a asi i ty Mimoně :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama