Bažiny

4. dubna 2015 v 14:54 | Therese |  Mysl
Venku je celý týden doslova aprílově. Během mé patnáctiminutové cesty za honem na potraviny jsem stačila dvakrát zmoknout, opálit se na sluníčku a pokochat se duhou. V důsledku tohoto nevyzpytatelného počasí se okolí kolejí a veškeré šikovné a hojně využívané zkratky mění v bažiny. Na to abych si, ještě navíc po posunu na letní čas, přivstala a obešla to po vyasfaltované cestě, jsem zkrátka moc pohodlná a ospalá, takže se brodím bahnem, počítám žížaly a lituju, že s sebou nemám gumáky. Za tu krátkou cestu jsem jich napočítala něco ke třiceti.
Na jednu stranu mám tohle počasí vlastně docela ráda. Jednak je po všech těch přeprškách hezký vzduch a potom to taky snižuje koncentraci blbců v ulicích. Konkrétně těch, kteří nemají nic pořádného na práci, tak se potulují po městě a obtěžují ostatní.


Stejně jako počasí, aprílová je i moje nálada. Přes euforické stavy, kdy mám pocit, že jde všechno jako na drátkách, škola je naprosto úžasná *nadšeně dloube prstem do aorty* a lidi jsou fajn, přes pochyby a zpytování svědomí aneb "co na té fakultě, probůh, dělám," po stavy absolutního zoufalství, kdy se chci jen zahrabat pod peřinu, spát a říkám se, že kariéra uklízečky snad nemusí být až tak špatná.
Ne, že by k těm depkoidní stavům přispíval faktor s názvem "spolubydlící". Nerozumíme si, to je jasné už od října. Občas spolu prohodíme pár slov a po zbytek dne se vesele ignorujeme. I tak mě dokáže vytáčet. Tisícem drobností, které dělá a které se dokonale trefují do mých citlivých míst. Navíc, jakožto introvert, už tak špatně snáším být celý den v něčí společnosti, natož když pak přijdu po škole na kolej, vycucaná jako citrón, a zase prostě musím vedle sebe snášet někoho, koho ani nemám ráda, je... no, na palici. Na druhou stranu nutno uznat, že svým počínáním udržuje člověka ve střehu. Nikdy nevíte, jestli nepřijdete a nezjistíte, že kolej vyhořela kvůli tomu, že zase nechala přes víkend zapojené a zapnuté všechny možné nabíječky a elektrické spotřebiče, jestli vám odněkud nespadne na hlavu špinavá pánvička atd. A jak si neustále opakuju, i nepříjemná zkušenost, je zkušenost.

Jako by si nějaké moje zákoutí mozku pořád neuvědomovalo, že až do konce června (pokud budu mít štěstí) se budu hrabat v poněkud odbornější literatuře, a neustále zvoní na poplach, když jdu kolem nějakého knihkupectví a vehementně mě upozorňuje na všechny zajímavé knížky, které tam mají. Obvykle neodolám, takže se mi tu povážlivě kupí hromádka nepřečtených knih víc než kdy jindy, protože zkrátka pouze svým "snídaňovým čtením", které si teď mohu s čistým svědomím dovolit, toho moc neučtu. Na druhou stranu jsem takhle získala Stepfordské paničky, které už dlouho sháním, za pouhých osmdesát korun. No nekup to, že jo. A aby bylo moje přiznání úplné, tenhle týden jsem postřehla, že na steamu mají The Vanishing of Ethan Carter zlevněné o šedesát procent. Tak jsem zpanikařila a koupila si ho.
Jsem hrozná a v červenci se nehnu od počítače a od knihy.

Test ze srdce a tepen mám za sebou, teď už jen doufat, že úspěšně. Aspoň tu poznávačku na pitevně, vím, že mám, dokonce na plný počet bodů, v což jsem ani nedoufala. Test z histologie, který jsem psala druhý den, tedy v pátek jsem už ani nějak pořádně nevnímala. Neměla jsem na to už dost sil, a když jsem pak v půl deváté večer konečně dorazila domů, byla jsem moc hezky utlumená a nejradši bych pořád jen spala. Obávám se, že to mi ale nebude umožněno na moc dlouho.

Už jen proto, že večer jdu na oslavu kamarádčiných narozenin. No, "oslavu". Bude nás pět, navíc čistě holčičí záležitost. Ale těším se. Cokoliv, co nemá žádnou spojitost s učením je příjemná a vítaná změna.

Tiamat - Cain
 


Komentáře

1 Zuza Zuza | Web | 4. dubna 2015 v 17:03 | Reagovat

Tvoje stavy a nálady naprosto chápu a prožívám též -.- V jednu chvíli, nejlépe po úspěšném spočítání nějakýho  příkladu, se cítím strašně blaženě a už se skoro vidím na promoci a hned u dalšího příkladu mám chuť mlátit hlavou do stolu a sama sebe se ptám, co tam sakra dělám :D
Ohledně spolubydlící tě fakt strašně lituju, vůbec si to neumím představit! Nechť si na příště najdeš něco lepšího nebo ať máš aspoň větší kliku :-/
Jó, a knížky se mi taky kupí. Když už jsem se naučila omezovat se v knihovně, tak mi najednou tři přibudou, protože se někdo zbavuje knihovny a to přece musím pomoct a toho Kinga a Dextera si vzít, ne? :D O prázdninách se od knížek a počítače asi taky nehnu. Ještě k tomu teda asi přidám kolo, sotva jsem chtěla začít jezdit, tak začne sněžit a být hnusně..

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 4. dubna 2015 v 19:02 | Reagovat

Krásný článek :-) Já mám takové "úzkostlivé stavy", pokud se to dá tak nazvat doopravdy silné a kolikrát nemám chuť ani žít. Nemohu to však přirovnat k depresím, protože to bych nevstala a nebyla schopná ničeho...rozhodně to, co prožívám já nepřeji nikomu zažít - lze to přirovnat jako nádoru, který se v hlavě zvětšuje a nakonec nemá místo - a v tu chvíli začínám psát básně....

3 Hrb Hrb | 4. dubna 2015 v 22:09 | Reagovat

Ta hra má dobrý soundtrack, že? :-D

4 Therese Therese | Web | 5. dubna 2015 v 11:11 | Reagovat

[1]: Zdá se, že na všech školách to vypadá hodně podobně :-D Na kole jsem nebyla... no, už to bude hodně dlouho, hlavně proto, že mám panickou hrůzu z toho, když mám jet z nějakého prudšího kopce dolů :-D

[2]: Takové stavy jsem taky jednu dobu mívala, teď už naštěstí příliš ne, možná právě kvůli tomu, že mám pořád co na práci a nemám moc čas nad něčím přemýšlet... Básně jsem nikdy nepsala, nějak na to nemám buňky. Tedy párkrát jsem se o něco pokoušela, ale litovala bych každého, kdo by si to omylem přečetl :-D

[3]: To bezpochyby :-D

5 Zuza Zuza | Web | 10. dubna 2015 v 19:29 | Reagovat

[4]: Tak tady na kraji Prahy (naštěstí? bohužel?) zas tolik kopců není, ale já se taky občas bojím a teda bojím se strašně když je to navíc sjezd terénem. To pak když jsme v září byli na jakémsi cyklokurzu, kde jsem na kole byla jediná holka + několik kluků ve věku 20-25 a tělocvikář, tak to na mě čekali nejen na kopci, ale právě i pod kopcem :D

6 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 14. dubna 2015 v 19:51 | Reagovat

Jé, chválím písničku, ujídžím na ní už dost dlouho :D
Tak to se spolubydlicí naprosto chápu, já taky přicházím domů tak vycucaná, že se zmůžu jen na "Ahoj všichni" a pak si stěžují, že s nimi doma nemluvím... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama