Seriálové kukátko II

16. března 2015 v 22:43 | Therese |  Recenze
The Knick (2014)
Seriál se odehrává na samém počátku 20. století v newyorské nemocnici Knickerbocer Hospital, kde se tým pokrokových lékařů snaží přicházet s novými metodami a postupy v léčení pacientů. Dr. Thackery je, navzdory své těžké závislosti na kokainu, skvělým chirurgem a průkopníkem ve svém oboru a po sebevraždě primáře nastupuje na jeho místo. Spolupracují s ním jeho podřízení a svěřenci Dr. Gallinger, mladý Dr. Chickering a nová posila v podobně vynikajícího chirurga Dr. Edwardse, který je v očích společnosti však spíše přítěží než pomocí, kvůli barvě jeho pleti. Sama nemocnice prochází krizí kvůli nedostatku financí, který se snaží řešit poněkud nečestnými způsoby ředitel Barrow, a dcera patrona nemocnice slečna Robertsonová se spolu s místním hygienikem pouští do pátrání po neznámém přenašeči břišního tyfu, který se začal rozmáhat mezi lidmi z vyšší společenských vrstev.
První a zatím poslední řada čítá deset dílu, každý po padesáti minutách, druhá řada je již nicméně na cestě.

U seriálů se mi jen málokdy stává, že by mě nějak příliš chytnul hned na první pohled, obvykle mi trvá tak dva tři díly, než se do něj opravdu zadívám a začnu trpět stavem "ještě jeden díl", tomuhle se to nicméně povedlo.
Příběhy z nemocničního prostředí byly, jsou a mám dojem, že i stále budou populární, tenhle však vybočuje z jejich klasické koncepce už jen pouhým dobovým zařazením. Největším rozdílem je ovšem fakt, že ve většině takových seriálů mají lékaři nakonec vše pod kontrolou, tady se takový dojem ani navodit nesnaží, často nemívají pod kontrolou ani sami sebe a touha po dosažení nových objevů a úspěchů mění někdy pohled na jejich pacienty jen jako na pouhé subjekty. Tahle postupná degradace je krásně vidět na Dr. Thackerym, kterému jeho až přespříliš velké ambice a neméně velké dávky kokainu zničí život.
Což mě dostává k dalšímu bodu a to je herecký výkon Cliva Owena, ztvárňujícího právě postavu Thackeryho. Nejsem sice žádný kritik a nemám nastudovanou žádnou teorii, ale ta role mu prostě neskutečně sedne.
Je to poměrně syrový seriál, který se kromě samotných událostí v nemocnici a problémů jejich zaměstnanců, okrajově dotýká témat, jako je rasismus, korupce, násilí, drogová závislost či církev, asi nic pro někoho, jehož nejoblíbenějším seriálem je Ordinace v růžové zahradě.





Mirai Nikki (2011)
Amano Yukiteru je typický outsider. Nemá žádné kamarády v reálném světě, a proto mu nezbyde nic jiného, než si nějaké vymyslet. Jak se ale ukáže bůh jeho imaginárního světa, Deus Ex Machina, možná není až tak úplně imaginární, jak si představoval. Svěří mu do držení Deník budoucnosti, který je schopný předpovídat události v Yukiterově okolí. Netuší však, že Deník budoucnosti vlastní dalších jedenáct lidí a že všichni z nich byli vybráni do hry o přežití, jejíž vítěz se stane novým Bohem času. Pravidla jsou jednoduchá - zabít všechny ostatní vlastníky Deníku a zůstat naživu. Tohle všechno se však dozví až po tom, co mu jeho spolužačka Gasai Yuno zachrání život a prozradí mu, že ona sama Deník vlastní. Nemá ale zájem mu jakkoliv ublížit, spíš na opak. Tvrdí že je do Yukitera zamilovaná, její zamilovanost a starostlivost však už hodně hraničí se stalkerstvím. Její Deník dokonce předpovídá pouze Yukiterovu budoucnost. Jedno je jasné, S Yuno není něco v pořádku. Co má ale Yukiteru dělat, když po něm jdou ostatní vlastníci a on sám je téměř neschopný se o sebe postarat?

Na rozdíl od předešlého seriálu mi docela trvalo, než mě to chytlo. První díl jsem si pustila kdysi dávno a nějak moc mě to neoslovilo, až jednou když jsem přemýšlela, na co se podívat, jsem si na Mirai Nikki vzpomněla a rozhodla jsem se tomu dát druhou šanci. No a pak to začalo. Ještě jeden díl, dvacet minut to přece nic není... přece bude stačit, když si tu učebnici otevřu a položím ji vedle počítače...
Ne že by to bylo úplně bez chyby, například mi nadále zůstává záhadou, jak může čtrnáctiletá holka bez jakéhokoliv výcviku kosit mnohem zkušenější lidi na potkání, ale v celkovém vyznění jsem jim tohle tak nějak odpustila. A pak mi tedy lezlo krkem, že hlavní hrdina je opravdu ale opravdu neschopný naprosto čehokoliv. Ke konci si to u mě sice trochu vylepšil, ale ta jistá averze vůči němu ve mně stejně přetrvala.



True Blood (2008)
Seriál natočený na motivy knih Charlaine Harrisové se odehrává ve fiktivním městečku Bon Temps v Lousianě, krátce poté co se celý svět dozví, že upíři nejsou pouhou smyšlenkou, ale skutečně existují. K jejich veřejnému vystoupení vedlo objevení metody přípravy syntetické krve, neboli True Blood, díky které se již nemusí živit na lidech.
Hlavní hrdinka příběhu, Sookie Stackhousová, je sice obyčejná servírka, ovšem obdařená neobyčejnou vlastností - dokáže číst lidem myšlenky, což ji nejednou přivede do nepříjemné situace. Všechno se zamotá, když do města dorazí charizmatický upír Bill Compton, který Sookie na první pohled zaujme a jak se zdá, ani jeho neznámá servírka nenechává chladnou. Ostatní obyvatelé Bon Temps jeho přítomností už tak nadšení nejsou, obzvlášť poté, co se začnou odehrávat nevysvětlitelné vraždy žen z okolí.

První až třetí řada byla super, čtvrtá začala pokulhávat a zbytek jsem dokoukala převážně jen proto, že mě zajímalo, jak to tedy dopadne a pak kvůli postavě Erica a jeho potomka Pam. Ten konec... no, podle mého tím celý ten seriál docela zabili.
Knižní předlohu jsem nečetla, z doslechu ale vím, že někde od páté série se seriál a knihy od sebe začaly rozcházet a konec je prý úplně jiný. Jestli lepší nebo horší, to nedokážu posoudit.

Pro mě to byl zkrátka příjemný oddechový seriál. Trochu tajemna, detektivky, vztahů, romantiky a hlavně trochu upírů. Nutno jim uznat k dobru, že se netřpytí, slunce je po delší době spálí na uhel a musí se živit lidskou krví.



Ghost Hunt (2006)
Mai Taniyama je studentka střední školy, která se omylem připlete do vyšetřování firmy zkoumající paranormální jevy. Svojí nešikovností se jí podaří zranit asistenta ředitele společnosti, Kazuyi Shibuyi, který jako náhradu za zničené vybavení, požaduje, aby pracovala jako jeho asistentka, dokud se ten původní nezotaví. Nakonec ovšem nezůstane jen u jednoho případu a Mai se přidává k firmě natrvalo.

Jako první bych chtěla říct, že toto anime nemá kontinuální příběh, ale je slepené z jednotlivých případů, které zabírají obvykle dva až čtyři díly. Těžko říct, zda je to výhoda nebo ne. Na jednu stranu mi vyhovovalo, že jsem neměla nutkání zjistit, jak to všechno skončí a po skončení případu jsem se poměrně bez obtíží navrátila ke svým povinnostem, na druhou stranu se pak stávalo, že některé části mi připadaly slabší a tolik mě nebavily a ke konci mi taky trochu vadilo věčně opakovaní stejných scénářů vymítání, které jsem tou dobou znala pomalu nazpaměť.
Některé postavy jsou sice trochu plošší a zasloužily by si o něco více rozvinout, žádná z nich mi ale nebyla nějak nesympatická, což je za mě plus, protože se mi to příliš často nestává.


(ano, je to s anglickým dabingem, ale nedařilo se mi najít žádný trailer v japonštině s titulky, který by za něco stál)
 


Komentáře

1 Em Age Em Age | Web | 27. března 2015 v 15:21 | Reagovat

Charlaine Harris je neuvěřitelná spisovatelka. Od jejích knih jsem se nemohla odtrhnout. Pravá krev jsou takové romantické hororové fantasy detektivky a jsou naprosto skvělé. A ZÁBAVNÉ. Rozhodně doporučuji, takto jsem se nasmála u málo knih. :-) Vtip a humor oceňuju na knihách snad nejvíc. :-)

2 Em Age Em Age | Web | 27. března 2015 v 15:23 | Reagovat

Většina lidí bohužel knihy / seriál odsoudí, aniž by cokoli četla, jen proto, že v ději vystupují upíři. Pravda, seriál je rozhodně horší než kniha (to je prostě fakt, i když první tři série se mi taky celkem líbily), ale knihy rozhodně žádným "klišé" nejsou, jsou dost promyšlené a jak říkám, prostě povedené. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama