Knižní kukátko I

2. března 2015 v 23:14 | Therese |  Recenze
psáno v dubnu 2014

Usmyslela jsem si, že jelikož nějaké sáhodlouhé recenze se mi obvykle příliš vymýšlet nechce, ale přesto mám u některých knih nutkání doporučit je a tak nějak symbolicky "poslat dál", mohla bych zavést kratší články, kde bych něco málo sesmolila ke knihám, které mě v poslední době něčím zaujaly.
Neobjevovaly by se tu nijak pravidelně. Zkátka ve chvíli, kdy bych měla pocit, že jsem narazila na pár lepších knih, hodila bych to sem. Svým způsobem, jsem tu vlastně již jeden zveřejnila v prosinci minulého roku, s tím drobným rozdílem, že to byl výběr zajimavých knih za celý uplynulý rok.
Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží.

Soumrak - Dmitry Glukhovsky
Začněme knihou, kterou jsem četla již někdy v únoru, nicméně ve mně, ze všech čtyř tady uvedených, zanechala patrně největší dojem. Pokud jsem se u Metra 2033 rozplývala, tady jsem se doslova roztekla jako zmrzlina na slunci.
Příběh samotný není nijak složitý, vypráví o moskevském překladateli jménem Dmitrij Alexejevič. Žije sám a jeho život je jedna velká rutina a šeď. Naruší ji až požadavek o překlad deníku španělského conquistadora ze 16. století do ruštiny. Svou práci dostává po jednotlivých kapitolách a deník ho natolik pohltí, že není schopný myslet na nic jiného, než kdy se mu dostane do ruky další část knihy (upřímně, já na tom byla naprosto stejně). Navíc se zdá, že události španělské výpravy se promítají i do současného světa a začínají se dít více než podivné věci.
Před otevřením Soumraku jsem u delší dobu měla problém s tím, že jsem se do žádné knihy nemohla opravdu začíst. Soumrak jsem s sebou tahala úplně všude, od školy, přes koupelnu až po nákupní střediska, a četla jsem každou možnou chvíli, co jsem si našla.

Nikdy bych nevěřila, že kniha, ve které de facto vystupuje pouze jedna hlavní postava, která většinu knihy vede vnitřní monolog nebo překládá deník a téměř nevychází z bytu, pokud to není nezbytně nutné, může být tak napínavá, tajemná, způsobující vám lehké mrazení v zádech. Musím přiznat, že tohle se Glukhovskému fakt povedlo a z mého pohledu je to ještě o třídu výš, než Metro 2033 díky kterému se proslavil.




Pan Theodor Mundstock - Ladislav Fuks
Moje poslední dočtená kniha, kterou jsem s sebou tahala v mobilu a vzhledem k tomu, že v některých nematuritních předmětech nás už nechávají relativně být, ať si děláme, co chceme, jsem ji celou přečetla ve škole.
Pan Theodor Mundstock je pražský Žid, který měl tu smůlu, že žil za druhé světové války. Potom co byl vyhozen ze své práce a stává se pouhým metařem, zažívá konstantní panický strach z možného transportu do koncentračního tábora, zahrnující i různé halucinace a přeludy, které nedokáže odlišit od reality. Jednoho dne se však rozhodne svého strachu zbavit a začne se systematicky připravovat na pobyt v koncentračním táboře u sebe v bytě.
Poměrně nedávno jsem četla i Fuksova slavnějšího Spalovače mrtvol a opět, jako u Soumraku, musím konstatovat, že Pan Theodor Mundstock se mi zkrátka líbil víc. Ano, obě dvě knihy jsou perfektně rozvržené, není tam nic navíc, psychologie obou hlavních hrdinů propracovaná, ale pan Mundstock mi zkrátka přirostl k srdci víc. Dokázala jsem se s ním daleko víc soucítit, pochopit ho a taky ho litovat, což s panem Kopfrkinglem nešlo ani omylem...

Zoo City - Lauren Beukesová
Tuhle knihu jsem si zakoupila poměrně náhodou, když jsem byla v Praze na přípravných kurzech a čekala jsem, až mi pojede autobus domů, odskočila jsem si pokochat se a nasát atmosféru do Luxoru. Četla jsem na ni celkem pochvalné recenze, byla to zřejmě první kniha od Jihoafrické spisovatelky, kterou jsem kdy viděla, a na obálce byl lenochod, takže Zoo City putovalo ke mně do kabelky.
Zinzi December je zvířetník. Tak se označují všichni kriminálníci a zločinci, kteří si svým činem k sobě připoutali nějaké zvíře, v Zinzině případě lenochoda. Žije na okraji Johannesburgu ve čtvrti přezdívané Zoo City, kam jsou z města vykázáni všichni zvířetnici, a kromě toho má jeden speciální dar - umí hledat ztracené věci. Vše se zvrtne ve chvíli, kdy ji zemře jedna klientka a policie jako první podezřelou vidí právě ji. Ocitá se zcela na dně a není tedy divu, že přijme i nejvíc nenáviděnou práci, hledání pohřešovaných osob. Má za úkol vypátrat mladou popovou hvězdu, zaplatit jí má bohatý hudební magnát a Zinzi v tom vidí východisko, jak se vyhrabat alespoň z finanční krize. To by ovšem všechno muselo jít, tak jak by mělo.
Osobně bych to neoznačila za nic převratného, nicméně bylo to zcela určitě osvěžující z hlediska prostředí, hlavních hrdinů i menšího experimentu Lauren Beukesové, tedy prokládání příběhu kratšími texty naprosto jiného útvaru, jako různé emaily, novinové články nebo odborné statě, ovšem stále souvisejícími s dějem.

Zjizvení (Píseň čarodějky) - Petra Neomillnerová
Uznávám, je trochu zcestné, doporučovat poslední díl trilogie, nicméně jestli jste dva předešlé díly (Nakažení, Hon na lišku) nečetli, pak je vřele doporučuju také.
Pokud někdo z vás již od Petry Neomillnerové četl, bezpochyby mi dá za pravdu, že jí nejde upřít osobitý styl psaní, kvůli kterému ji také jako jednu z mála českých autorek kupuju (ty knihy, doufám, že je vám to všem jasné) a čtu. Psaní v přítomném čase, kratší věty, silné, nicméně uvěřitelné, hlavní hrdinky, a pokud vám vadí, když se v knize objeví vulgarismus, pak tuhle knihu radši ani neotvírejte.

No, psát anotaci k třetímu dílu, mi přijde snad ještě zcestnější než ho doporučovat, každopádně pokud máte rádi temnější, svižné fantasy (a taky čaroděje), neváhejte.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama