Jaro je ve vzduchu

9. března 2015 v 23:20 | Therese |  Mysl
Definitivně přiznávám porážku.
Vzala jsem kafe na milost. Prvotní elán ze začátku října je naprosto a totálně v háji, a když se potřebuju učit do noci, nejsem schopná zabránit svému podmíněnému reflexu, kdy mi při otevření učebnice začne padat hlava na stůl.
Je to potupa, já vím, od někoho, kdo byl přesvědčen o tom, že něco takového přece nemůže nikdy začít pít. Na svou obranu musím ale říct, že zelený čaj u mě momentálně teče proudem a nijak ho tedy nezanedbávám.

Když jsme u té školy, podařilo se mi minulý týden na preklinice zničit si kalhoty. Jednou za uherský rok jsem si vzala svoje světlé barevné džíny a zrovna jsme museli pracovat s tmavě modrým voskem na výrobu modelu inlaye, kterým se mi neomylně podařilo pokapat si nohavici, hned těsně vedle okraje pláště. Utěšuju se tím, že jsem na sebe mohla převrhnout kahan, proti kterému se kapka vosku zdá ještě jako velice dobrá alternativa. Na dnešní hodinu jsem si pro všechny případy vzala černé silonky, kterých mám víc než dost, takže jsme s voskem samozřejmě již nepracovali.

Nedávno se mi stala taková veselá a na mě, jakožto na osobu introvertní a málomluvnou, naprosto neobvyklá událost.
Znáte takové ty příběhy, kdy se dva lidi seznámí tím, že čtou vedle sebe stejnou knížku?
No, mně se to opravdu stalo, když jsem jela v pátek domů. Dotyčný mě nejdřív málem vzal po hlavě mečem (ano, čtete správně), zatímco se snažil nasoukat se na místo vedle mě, a když pak vytáhl Rytíře Sedmi království od Martina, kterého jsem se zrovna chystala vyndat si z batohu, měla jsem chuť začít se smát. Hezky jsme si popovídali (a to opravdu celou tu hodinu a půl cesty autobusem a pak i metrem), vyměnili jsme si čísla a v zachování komičnosti jsme se takhle za dva týdny potkali znovu.




Moje čtení je teď na nule. Nemám na to čas ani náladu, protože když se konečně odlepím od nějaké učebnice, že si udělám pauzu, nechce se mi zase otevírat knihu. Dívám se tedy na seriály a stěžuju si, že nemůžu hrát, protože Vampire: The Masquerade - Bloodlines, mě chytlo nějak víc, než jsem čekala, ale jsem si vědoma toho, že kdybych to zapnula, budu u toho schopná prosedět několik hodin a pak budu brečet, kolik času jsem promrhala. Tak si alespoň k učení pouštím soundtrack (mimochodem opravdu povedený) a zírám na svoji novou malou kytičku, kterou jsem si zakoupila minulý týden. Nejsem si jistá, jak přesně se jmenuje, nesmí se ale příliš zalévat, což je s mým pěstitelským umem poměrně podstatné pro její přežití. Ačkoliv pořád ještě ji můžu přelít, že.

Pořád se mi nechce věřit, že už je březen. Mám pocit, jako kdyby únor snad vůbec nebyl.
Jaro už je ale cítit ve vzduchu, ze záhonku lezou krokusy a já vytahuju ze skříně tenčí kabát a boty, ze kterých se mi snad nebudou dělat puchýře na noze.

Chiasm - Isolated
 


Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 10. března 2015 v 12:35 | Reagovat

Moc pěkně napsaný článek. Objevila jsem tvé stránky náhodou a jsem za to opravdu ráda, jelikož mě velice zaujaly - zvlášť tvá profilová fotka, která ve mě evokuje nepopsatelné pocity. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama