Nýdnol 1/2

23. února 2015 v 22:23 | Therese |  Tvorba
psáno v srpnu 2013

Fanoušci Červeného trpaslíka již jistě tuší, že půjde o cosi s Londýnem.
A pokud se najde ta nějaká malá hromádka lidí, co můj blog čte pravidelně, nepochybně si i všimla, že jsem byla delší dobu neaktivní.
Ano, byla jsem poslední týden v Londýně a teprve včera, tedy vlastně již dneska, jsem se vrátila domů.
Bylo to poněkud dobrodružné, jelikož jsem jela poprvé "sama" pouze s Hrbem, který má hrůzu z letadel (zejména pokud jsou ve vzduchu a sedí v nich), takže už jen samotná cesta byla zajímavá. Doletěli jsme na Heathrow někdy okolo třetí hodiny odpolední místního času, s menšími obtížemi jsme si zakoupili Oyster card na šest dní, dohrkali jsme se metrem i s kufry na Gloucester Road a nakonec jsme i dorazili do správného hotelu.

Tenhle způsob cestování mi vyhovuje. Ta svoboda, že si můžu jít kam chci a kdy chci, najíst se a udělat si pauzu kdy chci. Žádné hrrrrrrr na ně! Musíme vidět tohle a támhleto! A teď půjdeš sem! A teď zase tam! Bolí tě hlava? To přece zvládneš!

V Londýně jsem byla předtím již dvakrát, ale pokaždé to bylo s jazykovou školou a jen na odpoledne, takže jsem dohromady neviděla skoro vůbec nic a dost mě to štvalo.

Pokud něco nelze Londýnu upřít, pak to je spousta parků a zeleně a trávy, na kterou si můžete skutečně sednout i lehnout a schroustat si tam sendvič, aniž by vás někdo hnal pryč, jak se často stává v naší zemičce.

Hyde Park




Buckinghamský palác a St. James's Park
K Buckinghamskému paláci jsme dorazili právě včas na střídání stráží. Spousta mačkajících se turistů = kromě příjezdu jsem neviděla vůbec nic.




Westminster Abbey, uvnitř se bohužel nesmělo fotit, ale našli jsme hrob Isaaca Newtona a Hrb byl spokojen.
Člověk tu neudělá krok, aby nešlápnul na něčí hrob, památník nebo něco podobného.



Trafalgar Square, kam jsme díky mně omylem došli, ačkoliv jsme měli namířeno zpět do hotelu na úplně opačnou stranu. Jistě podezření jsem pojala teprve ve chvíli, kdy jsme už viděli Nelsona.


Druhý den brzo ráno jsme se vydali do Muzea Madame Tussauds, abychom se vyhnuli těm největším frontám, a dobře jsme udělali, ačkoliv Hrb cosi brblal o tom, že ještě nemůže vstávat.
Je až téměř k neuvěření, jak složité bylo vyfotit figuríny bez lidí. Vždycky jsem musela číhat na okamžik, kdy se střídali a urychleně zmáčknout spoušť.




Tower
V neděli ráno jsme vyrazili do Toweru a nějakou tu hodinku jsme si poseděli před prodejnou vstupenek, protože nečekaně posunuli otevření na půl desátou. Zřejmě proto, že neměli domytá okýnka všech pokladen.
Další čekání nás jsme si vytrpěli v samotném Toweru, protože jsme chtěli (dobře, já jsem chtěla) jít na prohlídku s jedním z Yeomen Ward, protože audio průvodce se mi kupovat nechtělo, ale zase to jen tak proběhnout se mi moc nezamlouvalo taky.
Ale stálo to za to. Už jen kvůli těm jejich uniformám. Bohužel jsem neslyšela úplně všechno, protože ne vždy se mi podařilo dostat se dostatečně dopředu a chytala jsem tak každé třetí slovo a některá slovíčka jsem si spíš domýšlela. Naštěstí jsem většinu z těch příběhu již znala, tak jsem si je spíš jen osvěžila, dozvěděla jsem se k tomu pár nových informací a taky jsem viděla, kde přesně se odehrály.
A pán, který nás provázel, na mě spíš než nějaký strážce působil jako pohádkový dědeček s poněkud černým smyslem pro humor. Škoda, že jsem ho nestihla vyfotit. Celou dobu před ním byla namačkána masa lidí a vždy po skončení některého z příběhů i po skončení prohlídky se teleportoval do jiné části Toweru, jinak si jeho rychlé a nepostřehnutelné přesuny neumím vysvětlit.




 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama