Měsíc

18. února 2015 v 22:16 | Therese |  Povídky
psáno v květnu 2013

No, nějak ani nevím, zda to nazvat povídkou...
To mě totiž ve středu na přednášce o zvuku a jak ho vnímáme, vlezla do hlavy další postava a místo. Tak jsem si sedla a něco krátkého jsem o nich napsala. Možná si někdy najdou svoje pokračování.
Ne, že by mě už něco nenapadlo, jen uvidím, jak se to vyvine a jestli to bude vůbec stát za to.

"Díky, už dlouho jsem se tak dobře nenajedla," řekla, otřela si pusu ubrouskem a hodila ho do prázdného talíře.
"To přece nemusíš," usmál se na ni. "Je docela milý vidět holku, co se nedloube v jídle. Natož pak holku, co do sebe nahází za pár minut celej steak a ani nemrkne." Zašklebil se a snědl další sousto.
"No dovol," odfrkla si. "Chceš mi tím snad naznačit, že jsem tlustá a nenažraná?"
"To by přece nikdo nemohl tvrdit, Em."
"Taky si říkám. Měla jsem prostě jen hlad." Spokojeně se opřela v polstrované židli a natáhla si nohy. Nazrzlé vlasy se jí matně leskly v teplé žluté záři žárovek restaurace. Příbory a talíře cinkaly a celou místností s nízkým stropem se nesl šum hlasů.
"Tak mě napadlo," promluvil po chvíli váhavě a Em otevřela oči, "nechtěla by ses potom ještě jít na chvíli projít?"
"Ale, ale," škádlivě mu pohrozila prstem, "Známe se přece teprve dva dny, Tadeáši."
"Na večeři je to už dostatečný, ale na romantickou procházku při měsíčku ne?"
"Jestli zůstane jen u procházky při měsíčku…"
"Dávám ti na to svoje slovo," zvedl ruku k přísaze a hodil si při tom mastnou bramboru do klína.
Zavrčel a Ema se rozesmála.


* * *

Jehličí jim křupalo pod nohama a do chřípí jim vnikala zemitá vůně lesa. Na nebi visel vycházející bledý měsíc jako rybí oko a honily se přes něj tmavé mraky. Drželi se za ruce, prsty propletené. Vzduch byl chladný a vlhký, nezdálo se však, že by jim to vadilo.
Zastavili se.
Byli na malé mýtince porostlé svěží orosenou trávou a s několika vykotlanými pařezy, které v nastalém šeru vypadaly jako rozšklebené vrásčité obličeje.
"Sedneme si?" kývl Tadeáš hlavou k mýtině.
"Já myslela, že bude jenom procházka," povytáhla obočí.
"Vždyť taky jo," řekl, vysoukal se z kožené bundy a hodil ji na zem. Ema jen pokrčila rameny a posadila se na ni.
"Nebude ti zima?" zeptala se pochybovačně a dívala se na jeho tričko s krátkými rukávy.
"Neboj, mě zima nebejvá," mávl rukou. "Jen hezky seď, ať se nepromáčíš." Odmlčeli se. Oba dva hleděli na oblohu a celou mýtinu jako by obalovalo vibrující napětí.
"Bude ti vadit, když si na chvíli odskočím?" zeptal se náhle chraplavým hlasem a Ema si nemohla nevšimnout vzrušeného lesku jeho očí.
"Chceš mě tu nechat jako tatínek Jeníčka a Mařenku?" ušklíbla se. "Aby mě tu sežral vlk? Nebo tohle bylo v Červené Karkulce…?"
Zasmál se. "No, možná jo."
Pleskla ho po zádech. "Nech toho. Ale jo, klidně běž. Já to tu snad chvilku sama vydržím. Ale bundu si tu nechám jako zástavu."
"Jasně. Hned jsem zpátky."
Sledovala jeho široká záda, jak se rychle vzdalují a mizí mezi vysokými stromy.
Povzdechla si a začala si stahovat svetr přes hlavu. Po něm následovalo i tričko, sukně, spodní prádlo, dokud všechno neleželo v úhledné hromádce na Tadeášově bundě. Postavila se, nahá jako v den narození, a po těle jí okamžitě naskákala husí kůže. Zavřela oči a celý její obličej se stáhnul soustředěním.
Křup. Soustředění vystřídala bolest. Do masa jako by se jí zabodávaly stovky nožů, kosti a svaly praskaly, jak se přeskupovaly. Do očí jí vhrkly slzy a kanuly jí po měnící se tváři. Drápy, srst a zuby. Když bolest konečně ustoupila, vyhekla námahou a chvíli zůstala ležet. Ne však na dlouho.
Zavětřila a nastražila kornoutovité uši. Nebyl daleko. Jeho pach cítila zřetelně, jako kdyby stál vedle ní a doléhaly k ní zvuky přeměny. Byl pomalejší než ona, teprve mladý vlk.
Kousek popoběhla, ale pak si to rozmyslela a opět usedla. Počká tu na něj, bude to daleko větší zábava. Ve svém chtíči a nenasytnosti mladých si ji všimne teprve, až ji uvidí, tím si byla jistá.
Slyšela, jak se k ní prodírá mlázím, dopady těžkých tlap lámaly suché větvičky. Snažil se být tichý, jejímu sluchu však nic neuniklo. Cítila, jak se jí celým tělem rozlévá síla a známé napětí z nadcházejícího boje. Vycenila zuby.
Ze tmy se vynořila hnědá vlčí hlava a na Emě spočinul pár jantarových očí. Cítila, jak se jeho touha, která do té doby prostupovala celým okolím, najednou změnila ve zmatení, co plynule přešlo v strach. Zavrčela, využila momentu překvapení a jediným plavým skokem se dostala až k němu. Zakousla se mu do krku a tlama se jí začala plnit železitou chutí krve. Setřásl ji ze sebe a odskočil. Kroužil kolem, chňapal po ní a vrčení se střídalo s kňučením, jak o sobě dávala vědět rána na krku. Tiše a obezřetně pozorovala každý jeho krok a čekala na vhodnou příležitost. K vlastnímu potěšení se přistihla, že je jí ho vlastně trochu líto. Proti ní neměl šanci. Byla starší, větší a zkušenější. Vypadal jako štěně, co si hraje se svým pánem.
Teď.
Využila chvíle, kdy ho rozptýlil jakýsi noční tvor, co běžel tmou a znovu se na něho vrhla. Tentokrát na posledy. Zakřupalo to. Vykviknutí. Cítila, jak ji mezi zuby uvadl jako propíchnutý míč. Pustila ho a bezvýrazně hleděla na jeho mrtvolu.
Pak se otočila a začala se měnit.

* * *

"No konečně! Víš, jak dlouho jsem se ti snažil dovolat?" hlas v telefonu byl zastřený a chraplavý.
"Promiň. Nebyl tam signál. Už jedu zpátky," zamumlala Ema a upírala unavené oči na červené digitální číslice hodin v přední části autobusu.
"Aspoň že tak. A co? Je mrtvý?"
"Jo, je," odsekla.
"Něco se děje?"
"Ne. Ne, jen… čím dýl o tom přemýšlím, tak… No prostě, je nutný dělat tohle našincům? Už tak je nás málo a pořád nás ubývá."
Muž na druhém konci telefonu si povzdechl. "Pokud jsou to nevycvičení divocí vlci, co vraždí na potkání čistě jen pro svoje potěšení, tak ano. Mohli by nás snadno prozradit. To ale přece víš."
"Vím," odtušila Ema a opřela se o chladné sklo.
"Dobře. Promluvíme si, až přijedeš, holčičko."
"Fajn, tak zatím." Strčila si mobil zpátky do kapsy a upřela oči na oblohu.
Autobus tiše rachotil a na nebi zářil bílý měsíc.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama